Den 2

20. května 2014 v 20:33 | klamm |  Daily Report
Ahoj :)
Dnešek bych hodnotil hooooooooooodně protože se mi podařilo optě se nepřejíst. Jak jsem psal minule, ubral jsem na bílkovinách a přidal na bílkovinách a cítím se mnohem líp. Nemám takové chutě, není mi tak těžko a i teď, co píšu, mám pořád plný žaludek a už se těším, až se ráno probudím na snídani a bude mi kručet v břiše :)

Aktivity jsem měl dneska také celkem naprogramované. Jelikož bylo nádherně, šel jsem ráno běhat a protože náš trávník vypadal jako džungle, posekal jsem. Kalorický deficit se tedy povedl.

Jedině, co mě trápí, je že mám trochu větší břicho, než včera. Je mi jasný, že to nemůže být tuk, ale že by se dostavilo nafouknutí po posledním přejezení?? Nevím no, jestliže máte zkušenosti, můžete mi poradit :)

Celkově za dnešek:
kalorie: asi 3000
sport: běh (podle sporttesteru 550 kcal) a sekání

Díky, ahoj!
 

Den 1

19. května 2014 v 21:37 | klamm |  Daily Report
Takže se vám hlásím po prvním dnu.
Dnešek bych nehodnotil úplně dobře.
Můj celkový příjem byl asi 3000 kcal. S tím jsem celkem spokojený, ale mohl být nižší, kdybych to nepřehnal s bílkovinami. Už dlouho jich jím víc, než bych měl, proto jsem se rozhodl přidat na sacharidech a ubrat bílkoviny. Alespoň mě přejde chuť na sladké, což dneska nastalo. Večer jsem se nenacpal čokoškou, ale musel jsem si nasypat müsli a zalít to jogurtem.
Cvičení bylo pěkné. Na kondičku jsem si dal 4-minutovou TABATU a nato půl hodiny rotopedu. Teď navečer, aby mi "slezlo" (zatracený bílkoviny :/) jsem si dal můj běh na místě :) Prostě podle sporttestru jedu tepovku a hotovo.
Dnešek jsem chtěl trochu odpočinkové cvičení, tak proto to kardio.

Shrnutí:
jídlo : 3000 kcal
cvičení: 5 minut warm-up, 4 minuty TABATA (burpees, high knees), 30 min rotoped; večer 30 minut jogging in place

Ahoj!

PS: Víte, jak jsem říkal, že nesnáším angloismy? Tak já je miluju :) ale nesnáším, když je někdo používá a neumí je správně vyslovit :))

Když vás vlastní mozek ovládá... aneb myšlenky při poruchách příjmu potravy

19. května 2014 v 14:12 | klamm
Jelikož mám dneska trošku víc času, rozhodl jsem se, že napíšu před denní zprávou jeden článek, ve kterém se trochu vypovídám o mých problémech. Předem chci říct, že to nebude nijak profesionálně napsané, takže neočekávejet žádné odborné termíny, definice a blablabla... Tohle je jen obyčejný blog, žádná encyklopedie :)

Začínající anorektik/anorektička vlastně ani neví, že spadá do anorexie. Já sám si to dlouuuuuuuuuuuho nepřipouštěl. Proč jím tak málo?-no přece protože jinak bych přibral! Proč ostatní jedí více a neztloustnou?-no protože já mám narozdíl od nich pomalý metabolismus... Takhle dokola jsem si omlouval svoje doslova kraviny. Paradoxem u mě bylo to, že i přestože jsem skoro nejedl, celý den jsem myslel jenom na jídlo. Dojedl jsem snídani a prchal z domova do školy s tím, jak se těším, až se najím o přestávce. O přestávce jsem snědl malinkou svačinu a s kručením v břiše jsem se těšil na oběd. Takhle to šlo pořád. Večeři jsem snědl hodně brzy a pak jsem hladověl až do 10 hodin, kdy jsem šel spát. Jak se to u mě stupňovalo, chodil jsem spát dřív a dřív, jen abych ten hlad zaspal. Prostě hladovění, jak má být.

Při přejídání, s čímž zápasím do této doby, je to v jednom podobné- můj mozek mě ovládá. Nebo lépe řečeno nějaká druhá já část mozku se mě zmocňuje. Jsou dny, kdy jím málo, pak přijde den, kdy jim pořádně a vyváženě. Takhle držím třeba týden a o víkendu je bod mrazu a já po obědě se nabízím, abych omyl nádobí. Proč? No protože bude kuchyň prázdná a já si můžu připravit několik jídel a vše to do sebe nacpat. Paradoxem je to, že se nikdy necpu doslova svinstvem (jako např. milky, čokolády, brambůrky,..). Vždy si připravím mísu ovesné kaše, do toho naházím klidně půlku hořké čokolády, nalámu do toho upečenou bábovku a dlabu a dlabu, dokud mi není blbě. Celý den pak ležím s bolením břicha a celý den je samozřejmě nanic, protože nic neudělám, proležím.... Teď když u toho psaní tak přemýšlím, děsí mě to snad ještě víc... Není nic horšího, než projíst svůj život, nic nezažít... A to já nechci.

Tento článek je opravdu laicky udělaný, ale jak jsem říkal v prvním článku, je to taková má terapie- sednout si, popsat o tom... Těchto problému se nezbavíme zdravým stylem- pouze pokořením naší mysli, která nám v tom brání. Je to jako když se např. učíte kotrmelec (já vím, všichni nejsou tak nemožní jako já a umí kotrmelec perfektně :)) ) -pokud se bojíte, je vám k ničemu, že jste ohební jak guma. Musíte překonat strach a pak se kotoul povede. S přejídáním a ostatními poruchami je to podobné.
 


Uvítání od kluka s poruchami příjmu potravy...

18. května 2014 v 22:55 | klamm
Ahoj!
Vítám Vás všechny, i když mi je jasné, že po 5 minutách založení téhle stránky se tu ještě nikdo neobjeví, přijde mi to slušné přivítat potenciální čtenáře :)

Úvodem se Vám krátce představím:
Pojďme mi říkat přezdívkou, Klamm. Časem Vám své jméno určitě prozradím :) Je mi 17 let a mám 188 cm. Rozhodl jsem se založit blog po několika neúspěšných pokusech skoncovat s poruchami příjmu potravy a přebytečných kil.

Můj příběh mohl být happy end. Když jsem se narodil, měl jsem 4,12 kg a od té doby se to se mnou táhlo až do 11 let, kdy jsem měl na preventivní prohlídce při 171 cm 75 kg. Vypadal jsem směšně: na kluka kvůli přebytečným tukům jsem měl holčičí křivky-široké boky a samozřejmě zvětšená prsa. Hlava mi splývala s krkem a měl jsem několik brad. Co Vám budu povídat, prostě co byste jiného čekali při těchto mírách? :)
Po návštěvě jednoho doktora, který mi vyšetřil zpomalený metabolismus (samozřejmě kvůli nic nedělání a nádváze), se mi podařilo pomalu redukovat. Doma jsme měli rotoped a já se dokopal každý den na půl hodinky jít. Z jídelníčků jsem omezil pečivo (dával jsem si chléb místo rohlíků- taková babská rada, ale tenkrát mi to pomohlo překvapivě), začal pít neslazené čaje (vodu jako takovou jsem nesnesl), jedl pravidelně. Žádný extra zdravý styl nebo vyvážená strava to nebyla, ale jelikož jsem byl na začátku puberty, tělo dostalo šok cvičením a pravidelným příjímáním jídla se mi za pár měsíců podařilo zhubnout 10 kg :)
Nicméně jsem byl stále trošku oplácanější, ale BMI mi ukázalo zdravou váhu. A tak jsem pořád cvičil, i když ne tak často a pořád se držel pravidelného jídla. Na začátku prváku jsem ale začal blbnout.
Když jsem viděl naši třídu, kluci tam byli hubení. Myslím tím přirozeně hubení. A já byl trošku oplácanější. Řekl jsem si, že začnu zase hubnout. Ať jsem nejedl sladké nebo tučné, pořád nic. Jednoho dne jsem si našel na internetu, že bych měl cvičit méně často, ale déle- a já začal 3c týdně rotoped na 45 min. Nastudoval si potraviny, které jsou při hubnutí dobré ( byl jsem přesvědčen, že rady z internetových portálů jsou vždy pravdivé) a váha šla dolů. Nejedl jsem po určité hodině večer a musel jsem jíst každý den včas. V hlavě mi začalo tak blbnout, že jsem začínal i hladovět, jedl jsem méně a méně. O Vánocíh jsem měl ze 77 kg 70. Už tehdy mi lidi andávali, že začínám být moc hubený, ale já každý večer v koupelně vzdychal na "pneumatikami" (vytahaná kůže!!! mimochodem). Nicméně o Vánocíh jsem si malinko dopřál cukrovího, které jsem spálil na lyžáku. Po výcviku jsem začal počítat kalorie jak zběsilý.
Teď se nechci nějak ospravedlňovat, ale špatně jsem si nastudoval příjem a tím pádem jsem jedl méně, než byl můj bazální metabolismus a do toho cvičil. Výsledek? V červnu jsem měl 63 kg, ztratil jsem svalovou hmotu, měl jsem nezpevněnou kůži a nervozní z nedostatku jídla.
Pak nastal zlom. Tělo to nevydrželo a řeklo si o jídlo a já se jednoho dne doslova přežral. Byl jsem z toho paf, ale jelikož jsem už dostával rozum z toho, že musím přibrat a že bych měl posilovat, abych vrátil svaly zpátky, řekl jsem si, že jednou se nic nestane. Skončila škola a já se těšil, jak budu cvičit a jak mě spolužáci nepoznají v září. Stal se však opačný problém. Dostával jsem záchvaty. V té době jsem ještě neznal pojem záchvatové přejídání. A táhlo se to se mnou, až jsem přibral na 87 kg. Během léta jsem cvičil, snažil se zvracet (ale nikdy se mi to díky bohu nepovedlo), držel nízký píjem kaloriíí, ale vše bylo horší. Spolužáci si všimli, že jsem přibral, ale byli za to rádi. Naštěstí jsem typ, že když přibírám, v oblečení to není tak vidět. Tehdy začala cesta zdravým životním stylem. Začal jsem hodně cvičit, jíst zdravě, poznal hodně dobrých fitness blogů a trenérů, ale můj problém s přejídáním se občas objeví.
Jsou dny, kdy jím málo, normálně a pak přijde den binge eating a já mám zase chuť se vším praštit. Proto jsem si založil blog, abych se z těchto problému dostal Taková moje terapie. Třeba to nikdo číst nebude, ale je to můj e-diary (nesnáším angloismy v češtině :) ).

Jestli jsem Vás zaujal, budu rád, když jsem budete chodit častěji :)
Ahoj!!

Kam dál